Žárlivost

© Ivan Olenič
Sousedův zvonek vrčí, ale nikdo neotvírá. Pozorně naslouchá tichu za dveřmi a pak uslyší šramot. A zase ticho. Že by nebyl doma? Každý večer je přeci doma. Znovu a znovu vyzvání, ale dveře zůstávají zavřené. Vrátí se tedy domů a čeká. Je schlíplý a bezradný, jen představy dostávají sílu. Ona je s ním! Nejdřív to začalo zlehka, ale myšlenka se stále vracela. Oni přeci musí být jedině spolu! Kde by jinde byli? Vzpomněl si na šramot. Začal tušit, že se před ním schovávají vedle v bytě a smějí se mu. Milují se. Pustil fantazii z ohrádky a nechal se deptat jejími obrazy. Po tolika letech společného života jeho žena miluje někoho jiného. Nebo ho nemiluje a schází se s ním jenom kvůli tomu! Ne, to přeci nejde! Vždyť on je dost silný, vždy milý a něžný. Uviděl sousedovy velké a chlupaté ruce, jak hladí manželčino tělo. Slzy mu zalily oči a cloumal s ním vztek. V duchu opakoval stále ošklivější slova na adresu své ženy ale neulevovalo se mu. Ano, má ráda chlapy a kdyby si jí víc hlídal, určitě by se to nestalo. A je to vůbec poprvé? Co když ho takhle podvádí celý život? Určitě! Ty její časté bolesti hlavy a stále nové parfémy a prádlo. Proč to? Teď to konečně chápal. Dohady mizely z jeho mysli a pocit zcizeného majetku začal převažovat. Proč mu tohle dělá , když ji tak moc miluje? Začal hledat důkazy o svém ponížení. A našel. Jízdenky, nový intimsprej, jemu neznámé kombiné a to nejhorší, chlup na manželčině posteli. Tak je to pravda! Byl jako šílený a pobíhal po bytě s červenýma očima. U souseda bouchly dveře. Jakto, že teprve přišel domů? A kde je moje žena? Krev se vařila a žíly na spáncích divoce pulsovaly. Ona má určitě ještě někoho jiného! Kolik těch chlapů vlastně má? Co dělá celé dny, když je tu sama? Nebo není? Já jí zabiju! Nebo radši zabiju sebe!
Jenže, čí je vlastně ten chlup?!