Nadřazenost

10.10.2010 00:00

    Modrý chlapík se hřál u krbu a rozjímal o svém původu. Měl modrou krev, chrabré srdce a nad krbem erb svého rodu. Ale erby byly již jen dávno zašlou vzpomínkou na jiné časy a upadaly v zapomnění. Jenom modří nezapomněli a stále se snažili držet své tradice. Bílí neměli erby. Měli jiné tradice a jiné představy o životě. Přítomnost se střetla z historií. Modří začali pronásledovat bílé a chtěli získat jejich pokoru a uznání. Modrý se stal vůdcem v novém boji o pozemskou moc a neposlušné bílé vyhladil z povrchu. Tak se stalo, že jediný bílý nezbyl.

    Modří obsadili nová území a potřebovali poddané. A protože žlutých bylo mnoho, přišli pracovat do nových zemí, k novým pánům. Byli pracovití a svět opět vzkvétal. Jenom černí dělali stále problémy. Vojska oděná do modrých křížů vyjížděla na své bojovné výpravy a činila pořádek. V zájmu klidu a míru na Zemi hubila všechno černé. Tak se stalo, že jediný černý nezbyl.

    Ve světě znovu na čas zavládl klid a pořádek. Neomezenost vlády modrých neznala hranic. Ti vládli, žlutí dřeli a rudí se schovávali. Žili u žlutých v bídných podmínkách a upadli by v zapomnění, kdyby žluté ženy nezačaly rodit oranžové děti. Zloba a vztek teď panovala mezi žlutými muži i začali tedy pronásledovat rudé. Tak se stalo, že jediný rudý nezbyl.

    Svět byl žlutý, s modrými korouhvemi vítězství, jenomže byl žlutý čím dál víc a modré korouhve se v té záplavě začaly ztrácet. Modrý vůdce již stárnul a nemohl se účastnit bojovných výprav v zájmu klidu a míru. A když se modří začali bát vycházet ven, objevili novou zbraň. Vyvolení se v tajnosti ukryli a Země zazářila mocným výbojem. A tak se stalo, že jediný žlutý nezbyl.

    Modří se opět svobodně nadechli a usadili se ke svým krbům s erby. Pili, hodovali a v modrých klubech vdávali své modré dcery za své modré syny. Modrokněžníci zpracovávali rodové větve a v zájmu kvality byl potlačen přirozený výběr. Jenom vůdce mohl rozhodnout, kdo s kým spojí svojí krev. I začala některá modrá krev degenerovat a červenat a bylo třeba strom prořezat. Vůdce sám každou zkřivenou odnož odsekl. A tak se stalo, že jen vůdce a jeho rodina zůstali na Zemi a potomci byli fialoví, hnědí a růžoví, a žádný modrý se již nenarodil.

    Vůdce vybil svůj rod a stalo se, že zase seděl u svého krbu s erbem a rozjímal o svém původu. Byl jediný, kdo měl modrou krev a chrabré srdce, jenom oči mu již nesloužily tak, jako dřív. A i kdyby, nemohl vidět, jak ve vysokých horách na východě, v horách nejvyšších ze všech, maličký Yeti brodí se sněhem dolů do údolí za svými tolik chlupatými rodiči. "Mamí, my už nebudeme bydlet v jeskyni ?!?"

Zpět